Je mi rok a půl
24. 2. 2009
Dnes mi přišla od žehrovickýho dědy smska "Milá Klárko, všechno nejlepší k 18.narozeninám. Už jsi plnoletá. A konec blbnutí. Příště slavíme normálně druhé narozeniny. Děda J." Je mi tedy rok a půl, vážím 11,3 kg, měřím 86 cm (jsem 2 cm nad průměrem) a už leccos dokážu. Taky přivést mámu svou umíněností k šílenství a v jedné minutě se opět změnit v nejsladší dítě.Tak popořádku:
- umím opakovat víc a víc slovíček. Všichni sice musí mít trochu fantazie, aby si konkrétní slovíčko představili, ale dá se. K mým oblíbeným třeba patří : "papoušek", "brambory", "odbrý den", "čepice", prd"...
- rozumím skoro všemu co se po mně chce a co se bude dít "Jdeme ven" - hledám dveře, "Jdeme spinkat" - řvu nééé, "jdeme papat polívku" - sedám si na svou sedačku, no a povely "dej to tam", "vrať to na místo", "odnes tátovi" jsou úplně jasný a záleží jen na mě, zda se mi chce je splnit
- přesně vím na co a kdy odpovědět "jo" a kdy "ne". Prostě rozumím a vím co se mi říká.
- začínám vzdorovat, řvát když něco chci, být umíněná a protivná. Rodiče už mě chtě nechtě musí začít vychovávat. A protože to ani jeden ještě nikdy nedělal, vůbec nevědí jak na to.Cha cha cha.
- stále ale dokáži být to sladoučké milé stvoření, které každý obdivuje.Záleží na mě jakou tvář zvolím.Zatím (k dobru všech, zejména mámy) stále naštěstí silně převažuje tato
- dne 6.března mě oba rodičové poprvé odvedli na 2 hodiny do jeslí. Chtěli se mě asi zbavit, ale nepovedlo se jim to :). Když za nimi zapadli dveře, řvala jsem jako túr, ale prý jen 5 min, pak jsem si hrála s dětmi a když mě táta vyzvedával, ani jsem se k němu honem nehrnula.
- umím skloňovat. Držím mobil v ruce, slyším příkaz "zavolej tátovi" a na to reaguji do telefonu "táto!".
- dne 18.3. jsem poprvý vyslovila zcela spisovně slůvko "ano" a překvapuji i dalšími slůvky, skoro každý den řeknu nějaké nové "večerníček", "chlebíček", "pohádku", "masíčko", "mlíko"....Zkrátka řeknu si o to základní co chci a někdy dodám "eště". Úplně jasně se vyjádřím.
- začínám sledovat večerníček a pohádky. Mezi mé nejoblíbenější patří různé díly krtečka (jinou pohádku na dvd ještě totiž rodičové nezaopatřily), takže musí patřit k oblíbeným :), ale užívám si ho hodně, po skončení pohádky křičím "ještě". Mámě se zdá, že se roztomilostí a vyjadřováním krtečkoviaž moc podobám