Klárka a nočník
Nočník se stal mým kamarádem. Pravidelně jsem na něj posazována po snídani a po obědě, někdy odpoledne či před spaním. Líbí se mi na něm. Piju na nočníku nápoj, čtu si, povídám, prostě při sezení na nočníku je sranda ani nevím proč. Často se mi ráno i v poledne povede vysedět velkou šišku. A to je slávy. Máma chválí, pusinkuje, já říkám „jéééé“ a ukazuji do nočníku na hovínko. Sama si ještě říci neumím, že chci kakat a tak je to spíš o náhodě, když se šíša povede. Někdy je tak veliká, že jí unese jen děda J, ten jí chodí vynášet do záchodu když jsem v Žehrovicích. Slůvka „eee“, „fuuuj“ umím říci s takovým zanícením že musí být všichni danou věcí znechuceni.