Léto - pobyt u moře ve Španělsku
Koncem května máma odjela pracovat jako delegátka do Španělska, na pobřeží Costa Bravu. No a mě přeci nemůže nechat doma, a tak mně sbalila pár mých věcí, mě a babičku Mirku na hlídání a všichni tři jsme vyjely a odletěly do teplých krajů k moři.
Moře na mě moc zvlášť nezapůsobilo, bylo děsně studené. Jen párkrát mě máma a babi v moři namočily nohy, já pěkně pištěla a tak dávám přednost zatím teplé koupeli ve vaně. Zpočátku nejsou ani žádná velká vedra, tak jsem se dobře aklimatizovala. Zvykla jsem si na nové prostředí téměř okamžitě. Nová postýlka, nový pokojík, nové místo...žádný problém. Brzy mě znali všichni daleko v širém okolí, volali na mě španělsky `Clara, Clara´ a já všem Španělům a českým turistům odpovidala úsměvem.
Jediný problém co tu se mnou máma i babička má je jídlo. Sním množství tak za 3 starší děti. Mám hlad téměř neustále. Nejvic mně tu chutnají žluté sladké melouny, ale v hotelech papám i pudinky, sladkou rýži, maso, zeleninové přílohy, bagety, jogurty...prostě co mi kdo hodí do pusinky. Snažím se i jídlo uchopit do ruky a sama jíst. V hotelech v jídelnach sedím u stolu s ostatními na dětské židli a moc se mi to líbí. Mám svůj prostor pro jídlo a mohu tak lépe napodobovat ostatní.
Dne 2.června jsem poprvé řekla slůvko ´mama´. Pak už jsem ho dlouho bohužel nevyslovila a tak máma čeká. Možná že dřív budu mluvit španělsky než česky, ale uvidíme co pochytím dříve. Hodně často říkám ´ne-ne-ne´. Válím již sudy jak čamrda, na všech čtyřech končetinách pěkně péruju, postavím se na ně. Od půlky června lezu dozadu, dopředu mi to nejde. Ne a ne se posunout vpřed. Narazím většinou do zdi a pak řvu a nejde mi to dál. Máma s babičkou jen čekají kdy se konečně rozlezu dopředu.
Jezdim na výlety a nejsou se mnou žádné problémy. Jela jsem poprvý pořádnou velkou lodí, seděla jsem s mámou a babičkou nahoře na palubě, rozhlížela jsem se kolem a dojela jsem poprvý na krásnou plážičku, podruhý na lodi jsem absolvovala 2 hodinovou plavbu až do středověkého městečka Tossa. Po cestě zpátky většinou na lodi usnu. 23. června večer se ve Španělsku slavil svátek svatýho Jana. Na promenádě u pláže se pozdě večer vystřelovaly rachejtle, pilo a veselilo. Já uprostřed hluku usla jak zabitá a bylo mi to všechno jedno. Horší byl druhý den ráno.Máma s babičkou mě vzbudily v 6 hod ráno a vlakem jsem vyjely na výlet do Monserrat s přestupem v Barceloně a zubačkou nahoru do hor. Výlet jako noha a já byla opět úplně v pohodě, brzké vstávání jsem dospala ve vlaku. Máma chtěla trochu jít na tůru po okolí, vzala mě do klokánky, ale ouvej. Já už jsem těžká jako šutr, pronesu se, mámu bolely záda a moc daleko nedošla. Mně to ale bavilo hrozně a v klokánce jsem jen třepetala nohama.
25.6 jsem poprvý začala chodit ve vodě. Na sobě mám kruh, v bazénu trochu vody, dosáhnu na zem a chodím ve vodě. Strašně mě to baví a mám z toho děsnou srandu. Do moře už lezu také odvážně, je již teplé, baví mě hrát si na písečku s kyblíčkem a občas mě máma nebo babička smočí v moři.
5.července odjíždí babička domů a mě se mění "hlídačka". Přijela teta Ilča. Máma se bojí jak si zvykne na někoho dalšího, ale její obavy jsou úplně zbytečné. Nemám s tím vůbec problém a jsem kamarádka s kýmkoliv, kdo mi dá najíst. A teta Ilča se stará výborně. Od půlky července umím cupitat, zatím s přidržením, musí mě někdo držet za ručičky.A le děsně mě to baví, mám kroky jako čáp. Dokonce se něčeho přidržím a stoupnu si, to jsou pokroky !
A zlatý hřeb pobytu ve Španělsku mě čekal nakonec - na posledních 10 dnů přijel můj TÁTA. To bylo přivítání - zdála jsem se mu veliká, hravá, upovídaná, vlasatá.... Na celou dobu pobytu si půjčil auto, máma již měla míň práce, a tak jsme vyráželi na výlety i do těch vzdálených míst, kde jsem ještě nikdy nebyla. Dojeli jsme všichni do Figueres, rodiště - Salvátora Dalího, Cadaqués - krásný přímořský městečko, kde Dalí bydlel a tvořil, do Girony - historické město se středověkými hradbami, na nuda pláž mezi útesy, do Tossy de Mar, s tátou znovu do Barcelony, do Blanes, na několik krásných pláží. Hodně jsem toho napovídala, hrála si u moře, plavala. Byl to samozřejmě můj nejlepší týden. Poslední den si mě táta odvezl letadlem domů (máma za námi přijela autobusem), já prý skoro celou cestu letadlem prospala. Hned na nádraží v Praze na mě čekala babička Marie. Po 2 měsících jsem musela trochu zapátrat v paměti, abych si na ní upamatovala, ale hned jak mi doma dala najíst, bylo mi jasný, že je to moje babička :)