Mám svojí hlavu
Chodim sebejistěji, mluvím stále více, rozumím ledačemu, i když se to netýká přímo mě. Ale hlavně mám svojí hlavu. Když něco chci, stojím si za tím skálopevně.Někdy je to pro ostatní pěkně nepříjemné. Tvrdohlavá budu prý asi po tatínkovi. Taky jsem už začala trochu zlobit a ječet, kníkat. Máma s tím pěkně bojuje, snaží se mi nevyhovět pokud si něco vymaňuji ječením, domluvit mi, že je lepší, rozumnější, efektivnější jasně říci co chci s kouzelným slůvkem "prosím". Snažím se, leccos chápu a slovíčka "prosím" a "děkuji" použít umím, když chci.
Další velká story je chození na záchůdek a nočníček. Máma se mě snaží naučit, abych si řekla sama, když chci čůrat nebo kakat. Já si řeknu, problém je v tom, že když prohlásím "čůrat", tak už je vyčůráno do pleny. Pokaždý. Máma šílí. Ale drobné pokroky přeci jen jsou. 7.června jsem například měla poprvé přes noc úplně suchou plenu. Umím zatlačit na záchůdku, častěji se mi tam i něco povede, ale jakmile zahlásím "čůrat" nebo "kakat", je už dílo vykonáno do pleny. Dne 17.června máma zkoušela nový experiment, tak jak jí to poradily kamarádky.Nedat mi plenu, jen kalhotky, že si prý musím říci a že se to jinak nenaučím. Zkoušela to u babičky v Žehrovicích, výsledkem byly 3 loužičky na koberci za 1 dopoledne, což už babička psychicky nevydržela, a atˇ si to prý máma zkouší někde jinde. Tak jsem zas dostala plínky a všem se ulevilo.