Mikuláš a čert 2009
Letos jsem potkala spoustu Mikulášů a čertů. Naštěstí si mě ani jeden nevzal s sebou do pekla. Evidentně maminku zas tak moc nezlobím.
Nejdříve jsem se jela podívat na peklo osobně.Vyjeli jsme autobusem s maminkou, Bárou, Jakubem,Maidou a ostatními dětmi ze školky do Příbrami. Tam nás čekala nejdříve hospůdka, pak sestup velkou tmavou chodbou do pekla, kde čerti vařili na kotli a povídali si s námi a my děti zpívali Skákal pes a skákali při tom. Pak následoval výstup do nebe, kde byli andělé, svatý Petr a Mikuláš, který rozdával adventní kalendáře. Bohužel jsem mu i na naléháni básničku žádnou neřekla.
Pak jsem byla s maminkou a babičkou Marií na mikulášské besídce. Tancovalo se tam, vyprávěli pohádky, vyráběli čerti z papíru. Vše jsem zvládla, jen když pak dorazil Mikuláš, tak se mi opět do mikrofonu moc mluvit nechtělo. Ale stejně jsem pár laskomin dostala.
Další Mikuláš byl v divadle, kde jsem byla s tatínkem i maminkou na předvánoční pohádce. Čekal na nás při východu z divadla, rozdával omalovánky, a tak na mě taky došla řada.
No a na nejdůležitějšího jsem čekala v Žehrovicích společně s Kristýnkou, Járou, samozřejmě s tátou a mámou. Po velkém napětí a čekání zazvonil na zvonek a vešel Mikuláš, čert jak uhel a anděl s velkými křídly. Seděla jsem, pozorovala je a ani nedutala. Bála jsem se jenom trošičku. Jen čert když se přibližoval ke mně a chrastil řetězem mě kapku postrašil, že byly slzy na krajíčku. Když ode mě poodešel, zase jsem nabyla relativně klidu. Pozorovala jsem jak strká Járu do pytle, jak Kristýnka říká básničku - a já jsem zas téměř oněměla. Ne a ne připravenou říkanku říci. Slíbila jsem, že mu jí řeknu příští rok. Všichni odešli a čert naštěstí nakonec s prázdným pytlem. A pak jsem rozbalovala a tahala s punčochy dobroty. Ale ouvej - taky brambora, uhlí, šutr. Asi jsme přeci jen letos trochu zlobila. Budu se muset polepšit :)