Moje sedmáctiny
Dne 24.1. 2009 mě bylo přesně 17. měsíců a já tyto nevýznamné narozeniny dost překvapivě oslavila. Nejvíc se možná bavili rodiče, ale já jsem si to také užívala. Byla sobota a my trávili víkend v Harrachově na horách. Kdyby žehrovický děda neposlal přes den sms, že přeje Klárce vše nejlepší k „sedmnáctinám“, rodiče by asi ani nevěděli, že je mi 17.měsíců. K večeru zcela nevinně se mnou vešli do útulné hospůdky s cílem dát si tam něco k snědku a k pití. To ale netušili, že uvnitř na ně čekalo 6 bodrých mužů evidentně již v hodně veselém rozpoložení, kteří se s námi začali bavit již při vstupu do hospůdky. Mně byli evidentně sympatičtí, vesele jsem pobíhala kolem stolu, za pultem, seznamovala se s číšnicí. Uvolnila jsem se tak, že jsem se postupně odvažovala prozkoumávat i tamní kuchyň. „Vysomrovala jsem tam dokonce sušenčičku“. No a postupně se uvolňovala i celá hospoda. Rodiče se ani nenadáli a pod nos jim přilítli 2 panáky borovičky od vedlejšího stolu. Máma si myslela „uf, snad 1 panáka zvládnu“. To ještě netušila, že táta se odváže tak, že objedná další rundu pro všechny. A to se pánové nechtěli nechat zahanbit, objednávali sladkosti pro mě, prý k těm mým narozeninám a postupně rundy panáků kolovali ještě asi 4x, každá ves jiný pes J. Zaplaťpánbůh, že mě z toho vynechávali a já zůstala u svých miňonek. Mňam, to mi máma doma nedává. Měla jsem čokoládu až za ušima. A taky jsem se tento víkend naučila ťukat si s flaštičkou od čaje a něčí sklenicí a říkat při tom „ťuk“. No z hospody jsme se všichni tři včas vypotáceli a všichni si mojí neplánovanou oslavu moc užili.
Jinak o víkendu v Harrachově jsem hodně chodila s mámou na procházky, jde to se mnou pomalu, ale leccos už ujdu. Byla jsem dokonce až u Mumlavských vodopádů. Párkrát jsem sáňkovala s mámou nebo tátou na větším kopci u sjezdovky, občas kopec dokonce vyšlápla pěšky. To byla psina. V ubytovně, kde jsme přespávali u lyžařských instruktorů, jsem si našla kamaráda Honzíka, staršího kluka, s kterým jsem závodila na chodbě a který mě zasvěcoval do svých her. Ke konci víkendu na mě spiklenecky mrknul se slovy „tak ahoj, brzy se zase uvidíme“ J.