První dny ve školce
Dne 1.září, ve středu, jdeme prvně do školky, kam se Klárka již dlouho těší. První den tam ráno s ní jdeme oba, máma i táta. Před 8. hodinou jí budíme a Klárka vstává trochu s pláčem, protože je navyklá ráno dlouze vyspávat do té doby než se sama vzbudí. Ale trvá to jen krátce a za chvíli už s námi vtipkuje.Vycházíme všichni z domu a najednou Klárku nemáme, zmizí. Koukáme se po ní, hledáme, kde je. Ona se schovala za keřík a s úsměvěm na nás volá :" Tady jsem! ".
Ve školce je mi řečeno, že s nováčky je dobrý tam první týden tak hodinku zůstávat, aby si zvykli. Pak je mi vysvětleno, že každý prvňáček zpočátku brečí, že si za čas zvykne a že ještě víc obvykle brečí maminky. Jsem tam s ní 10 min, Kláka mě ani nevnímá, plně zabraná do jakési hry. Po 10 min tedy já v pohodě bez breku odcházím. Když si pro ní odpoledne přijdu a ptám se jak to zvládla, dozvídám se, že ani nezafňukla, že úplně v pohodě.
Druhý den po vyzvednutí mi Klárka sděluje, že ještě nechce domů, třetí den ji vyzvedávám poo (poobědě) a tvrdí, že chce ve školce ještě spinkat. Čtvrtý den je sobota, Klárka se ráno probudí a první věta je: "Maminko, mi dneska nejdeme do školky?".
Tak začátky snad Klárka zvládla dobře. Nicméně již další týden mě paní učitelka bere stranou a sděluje mi, jak Klárku popadnul amok, jak vůbec nevěděli proč vříská, jak všichni koukali jak taková hodná holčička se může rázem změnit ve vřískající stvoření, aniž by kdokoliv tušil důvod jekotu. Doma Klárka slíbila, že už ječet ve školce nebude a že příště řekne, co chce.Tak uvidíme.
autor:Šárka, maminka