Září - druhá půlka pobytu ve Španělsku
Na konci léta se se mnou máma do Španělska vrátila, slíbila práci delegátky ještě poslední měsíc. Tentokrát jsme odletěly s babičkou Marií, která se těšila na dovolenou a snad taky trochu na to, že si mě pořádně užije. Na letiště do Brna nás odvezl děda Pavel a už jsme letěly. Já jsem žádný stres ani cestovní horečku neměla, letěla jsem po několikátý a bylo mi to dost jedno.Celou cestu v letadle jsem prospala a sotva jsem tušila kam to zase jedu.
Tady ve Španělsku jsem teď sebejistějši, odvážnější a drzejší. Po svých chodím pokud se něčeho přidržuji. Takže umim ručkovat kolem gauče, židle, lavičky...pořád se stavím na nohy. Moře se nebojím vůbec, je teploučké, to spíš musím dodávat odvahu babičce. Je se mnou pořád sranda, moje ksichty jsou prý neopakovatelné. Krčím nosánek, našpuluji pusinku, rozčiluji se a směji když se mi chce. Moje nejoblíbenější slůvko "ne-ne" již zní úplně jasně, zvučně, kroutím při něm hlavou a umím ho již použít ve správné chvíli. Taky víc a víc věcí rozumím, možná více než si všichni ostatní myslí. Žvatlám si sice sama pro sebe pro ostatní nesrozumitelná slůvka, napovídám toho spoustu, nikdo mi nerozumí, ale neva.
Od 1.9, tedy od začátku záři už chodím jen s pomocí jedné ruky (zatím jsem potřebovala se přidržovat oběma rukama někoho) a máma čeká každou chvíli že budu běhat úplně sama.
Stále hodně jím, ne-li žeru, máma má strach, že se mě pěkně kulatí bříško. Miluji melouny, ale i jablíčka, rajčátka, ochutnám všechny pro mě neznámé pochutiny. Nezastavím se před ničím. Co má v puse někdo jiný, chci taky včetně brambůrků, oříšků, čabajky....To přede mnou máma zatím schovává. Všichni mě ve Španělsku na ulici oslovují, dají se se mnou do řeči, bohužel jsme tu pro všechny "niňo", tedy chlapeček. Nedá se nic dělat, vypadám asi tak, i když mám na sobě šatičky, růžové tričko i kalhoty, pořád jsem "niňo".
Babička se mnou hodně chodí na procházky po Pinedě. Můj nejoblíbenější cíl se stalo místní hřiště. Je tam spousta dětí, já za nimi chodím, pozoruji co dělají, co už umí starši děti, napodobuji je a vždy chci být uprostřed dění. Miluji místní kolotoč, houpačku, ale i se s pomocí mámy ráda sklouznu na skluzavce, pohoupám na koníčkovi, nasednu do auta.....Za 14 dní mě přijela ještě pohlídat teta Irena, velmi dobrá kamarádka babičky Mirky.Chvíli jsem si jí oťukávala, ale už druhý den jsem si zvykla i na ní.Co mi taky zbývalo :) Starala se koneckonců o mě taky výborně.No a hlavně, že mě pořádně krmila.